Léta narození božího 1493, ten pondělí po provodní neděli (15. dubna) já Jan z Lobkovic a na Hasisteině vyjel jsem ten den do Chyš čtyři míle, kde jsem se shledal s panem Jetřichem z Guthsteina, tovaryšem svým. Nazejtří v úterý (16. dubna) jeli jsme spolu do Plzně šest mil; ve středu z Plzně na Velhartice tolikéž; ve čtvrtek z Velhartic jeli jsme velmi zlou cestou a přes hory do městečka Cvízle pět mil, kteréž městečko jest pána Degenberku. V pátek jeli jsme do městečka Tekendorfu pět mil, též městečko jest kněze (knížete) Albrechta Mnichovského. V sobotu jeli jsme do Ekenfeldu, městečka šest mil a jest kněze Jiřího Bavorského. V neděli před sv. Jiřím (21. dubna) z Ekenfeldu jeli jsme do Etinku, města tři míle a jest město neveliké, ale v něm domy pěkně vystavené a jest také kněze Jiřího svrchu psaného. Od téhož města čtvrt míle slove v starém Etinku, a jest klášter. Před ním stojí kaplička matky boží, k níž veliká pout jest, a veliké množství lidí z okolních zemí tam na pout chodí, neb velicí divové se tu dějí. Praveno mi v jistotě, že o svátcích velikonočních, tehdáž před tím minulých, na 30.000 lidí poutníkův tu bylo.

V pondělí před sv. Jiřím (22. d.) z Etinku jeli jsme na Štan tři míle odtud, a jest hrad pánův Thorinčarův, kdež jsme zůstali nazejtří v úterý celý den. Ve středu potom jeli jsme do Rosenhaimu čtyři míle a jest též městečko Jiřího kněze Bavorského. Ve čtvrtek na sv. Marka jeli jsme do městečka Virgle šest mil, a též městečko jest také svrchu psaného knížete. Potom v pátek (26. d.) ujevše odtud tři míle, přijeli jsme k mostu, kterýž jde přes řeku nevelikou, a tu se koná panství kněze Jiřího bavorského, a hned z druhé strany mostu počíná se země krále římského, již říkají německy Innthal, jakoby česky řekl "Innské údolí", neb tudy tím údolím teče řeka Inn, po níž má jméno ta celá krajina, kteráž má nad sebou s obou stran velmi vysoké a místy velmi příkré hory. Tím údolím nahoru leží čistá městečka a vsi, v nichž bohatí lidé bydlejí, a krajina čistá mezi těmi horami, dědiny a louky, druhde čtvrt míle sšíří, a druhde víc i také méně. Od toho mostu svrchu psaného jedna míle jest městečko dobře veliké krále římského, jmenem Švac, a tu v týchž horách mnoho rudy stříbrné se dobývá a mnoho hutí u téhož městečka, ježto stříbro roztápějí, také několik dráhně set havířův, čistých pacholkův. Tu jsme v témž městečku snídali a posnídavše jeli jsme dále předce 3 míle odtud do Innsbruku, města krále římského, a tu jsme zůstali přes noc. Nazejtří v sobotu (27. d.) po obědě jeli jsme do Matronu, městečka čtyři míle velikými horami, ale proto nebyla zlá cesta. A tu slove již v Ecke zemi, kteráž také jest krále římského. V neděli potom (28. d.) po mši jeli jsme z Matronu do Štercinku čtyři míle, a jest městečko pěkné, leží podluhovatě, a má pěkně vystavené domy. V pondělí před sv. Jakubem a Filipem (29. d.) jeli jsme do městečka Pravneka sedm mil, nad nímž hrad se nalézá, a hrad i město jest velmi pěkně oboje vystaveno, náležejíc biskupu Brixenskému, jenž jest poddaný krále římského. V úterý (30. d.) jeli jsme po obědě z Pravneku do Riedrdorfu tři míle a též městečko jest hraběte z Šurcu. Ve středu (1. května) jeli jsme z Riedrdorfu asi půl míle dobrou cestou, a potom dali jsme se po pravé ruce do dolu mezi velmi veliké hory. Na půl třetí pak míle od téhož městečka stojí krčma a před ní jest meze mezi hrabstvím ze Šurcu a panstvím benátským, kdež jest začátek jeho. Měli jsme pak týž den velmi zlou cestu a kamenitou, a jeli jsme od té krčmy ještě tři míle ten den až do vsi, jež slove Monet. Ve čtvrtek (2. kv.) jeli jsme z Monetu do vsi řečené Gandeport šest mil velikými horami, cesta byla velmi zlá a kamenitá, a dešť pršel na nás ten celý den bez přestání. V pátek na den sv. Kříže jeli jsme do města řečeného Kunigslau šest mil opět velmi velikými horami a náramně zlou cestou kamenitou, a přes celý den v dešti. V sobotu (4. kv.) jeli jsme do města Trevíru tři míle rovnou cestou, ale opět celý den v dešti, a tu jsme leželi. Týž Trevír jest město veliké, má mnoho mlýnův, a jest benátských pánův, a tu se téměř nejvíc všecko mele do Benátek, k chlebu což potřebno. Pak v neděli (5. kv.) po mši a po obědě jeli jsme do Mastris dvě míle. Městečko to jest neveliké a mnoho v něm židův, a tu jsme odpočinuli asi hodinu. Koně své jsme poslali zase zpátkem do Trevíru k hospodáři, aby nám jich dochoval, až do našeho zase vrácení. Potom vsedli jsme na loďku, již vlašsky říkají barka, i plavili jsme se o řece dolů k Benátkám asi na půl míle. Tu jsme vpluli do moře, a odtud dále opět asi dobré půl míle jest do Benátek, kdež ve 22 hodin jsme připluli. I šli jsme do hospody, jež slove „u bílého lva“. V pondělí (6. kv.) přišel k nám do hospody naší Augustin, patron galeje poutničí, a tu jsme s ním učinili smlouvu, že nás má vésti do svaté země, a průvodní listy (glejty) opatřiti před pohany tam, abychom bezpečně hrob Boží a jiná svatá místa ohledati mohli, a zase bezpečně až do Benátek nás převésti, a tam i sem jídlem a pitím opatřiti. Za to uvolil se každý z nás dáti 50 dukátův, a té smlouvy mezi námi udělali jsme cedule vyřezané mezi sebou, i vzal týž patron jednu a my druhou. Týž den jeli jsme se projíždět k večeru na bárce půl míle od Benátek do městečka, řečeného Meron, jež leží v moři na ostrově nevelikém. V témž městečku jest tuším k 70 hospodářův anebo víc a všecko sklenáři, kteří tak náramně čisté tu věci dělají ze skla, pátere, knoflíky a sklenice pozlacené, ježto k víře nepodobno. Těch věcí rozličných vždycky veliké množství jest pro ty, kdož přijedou, chtíce co toho kupovati.